Popis

(77) Soubor originálních reklamních materiálů firmy Walther a Erwin Schön. Vojkovice továrna na příze, šicí nitě. soubor obsahuje 35 kusů reklamních materiálů od firmy Walther a Erwin Schön: 3x vzorník nití, 7x reklamní leták s vyobrazením různých výrobků a sadu několika reklamních sáčků s různou grafikou. Továrny na výrobu nití a tkaniček do bot bratrů Walthera a Erwina Schönových ve Vojkovicích nad Ohří. Tzv. „níťárna“, která patřila k jednomu z největších vývozců příze v tehdejším Československu. Dle dochovaných obchodních záznamů se příze vyvážela do Mukačeva, Paříže ale také do New Yorku či Londýna.
Nad strojovnou si postavili byty a strojovnu prodloužili o další přístavek, pro skladiště a barevnou přízi. Nad bývalým skladištěm mouky a pozdější dílnou Beuschelovou postavili na starých zdech další budovu. Tam měli v prvním poschodí kanceláře a v příkroví byty pro zaměstnance. K této budově přistavěli tovární komín pro budoucí strojovnu, kde byl umístěn výkonný parní kotel, kterým byly uváděny do provozu různé agregáty, ale především teplá voda pro barevnu a úpravnu přízí a pro vytápění celého továrního areálu budoucí niťárny. A konečně vystavěli i velkou tovární halu. A tak vznikla továrna nití pod názvem:
„W i c k w i t z e r Z w i r n f a b r i k“
Továrna rychle vzkvétala, vždyť vyráběla dobře prodejné pevné a kvalitní šicí nitě, které šly jako na dračku v celém západočeském kraji, ale i daleko za jeho hranice a dokonce i do zahraničí. Továrna přijímala stále více a více zaměstnanců, k radosti místních obyvatel, kteří tam našli práci. V jejím největším rozkvětu pracovalo v továrně 130 – 140 zaměstnanců. Za protektorátu, po odtržení Sudet v roce 1939, museli majitelé, co by židé, továrnu opustit. Erwin Schön byl spolu s bratrem Josefem zavražděn nacisty v koncetračním táboře Ostrov (Schlackenwerth) O osudu Walthera nám není nic známo. Továrnu převzal Dr. Friedrich Wieland, majitel Vojkovické továrny na zinkovou bělobu. Wieland však výrobě vůbec nerozuměl, proto byla továrna svěřena říšskému správci a důvěrníkovi /Treuhänderovi/ Willymu Melzerovi. Ten později továrnu od Říše odkoupil. Willy Melzer továrnu ještě více zvelebil, došlo k napojení na Mattoniho vlečku z Kyselky do Vojkovic, přistavěl malý domek pro zaměstnance a dřevěný pavilon při východu z areálu závodu směrem na Velichov. Tento sloužil ve válečných letech jako ubytovací prostor pro francouzské válečné zajatce, kteří v továrně pod dozorem pracovali.