Popis

(84) Všechny nabízené fotografie jsou originály od herečky Jany Dítětové, tento soubor obsahuje 130 kusů fotografií převážně jejích portrétů, portréty významných osobností, kteří ji fotografii darovali většinou tedy i s věnováním a podpisy, pote doplněno sadou fotografií na kterých přímo dítětová zobrazena s dalšími osobnostmi nejen z filmové a divadelní scény.
S datací od první republiky přes protektorátu až po socialistické snímky, fotografie jsou ve formátech od 6×8,5cm až po 18x24cm.
Z toho výběrem:
Její portréty značeny rokem: 1942, významnými fotografickými ateliéry a fotografy: Foto Ströminger, K.Drbohlav, Foto M.Konáš, Foto Petřík Písek z filmu Předtucha, Balzar Praha,, fotoatelier Čeněk Malina Plzeň 1941, Foto Rosegnal, fotografia Praha, Foto Vaneš Plzeň 1945, foto Esta Kozáková Praha, Langhans 1944, Šlár národní třída 1943, Fotil Karel Hájek 1941, foto Pavel Pták Plzeň, J.Klírová Plzeň,
Portrét Dítětové fotografie z představení Strašidla z Kladna r.1942
Portrét Dítětové fotografie z filmu Karel a Já razítko Hanka
Portrét z filmu 1.máj – darováno svojí babičce
Fotografie Dítětové z představení z Kladna r.1941 – čarodějka
Fotografie Dítětové z představení z Kladna r.1942, Soud Lásky
Fotografie Dítětové z představení r.1955, Chtěl bych se vrátit
1x negativ s portrétem Dítětové
Fotografie Dítětové z představení Rézinka Kladno r.1942
Fotografie Jana Dítětová – foto M.Hák s jejím podpisem
8x fotografie ze zákulisí z maskérny – fotografie značeny razítkem foto Milena Hrušková, realistické divadlo, foto Lubomír Rohan Praha,
Dítětová s osobnostmi na fotografii – Gérard Philipe, Ladislav Chudík filmový festival Anglie, s Hanou Vítovou, Janem Hrušinským, Šimáček, Vyhládka, Smolík, – Mirovice 1944
8x fotografie ze zahraničí značeno Buenos Aires, Latin American Press Agency
Fotografie s věnováním Dítětové:
Janičce srdečně a s láskou Eva r.1942
Své milé kamarádce v upomínku Rita Neubauerová,
Hance věnuje kamarádka Rita Plzeň 1941
Janče Jarmila, foto Plzeň
Jance Líba 1942
Milé sestřence Haně věnuje Dana 1941 Plzeň 1941
V upomínku věnuje K.Wesl
Úžasné Robinsonce Adéla 1941
Drahé Janě na vzpomínku z divadla r.1943
Naší Janě Karel May 1943
Foto babičce od Vinkláře z první role po vojně
Milému Dítěti věnuje Regat – foto Toužimský
5x foto s věnováním a podpisem

Jana Dítětová, vlastním jménem Jana Kalabzová
(7. října 1926 Plzeň – 9. listopadu 1991 Praha) byla česká herečka.
Jana Dítětová, vlastním jménem Jana Kalabzová, se narodila 7. října 1926 v Plzni. Narodila se do rodiny hospodského a už odmalička, díky péči své matky, tíhla k divadlu. V Plzni navštěvovala baletní školu a v dětských rolích vystupovala v operetách a pohádkách na prknech plzeňského divadla. V deseti letech se Janina rodina přestěhovala do Prahy.
Navštěvovala pražské gymnázium Elišky Krásnohorské a od třinácti let Hereckou školu E. F. Buriana (1940 – 1941). Po násilném skončení Burianova divadla prošla soubory Městského divadla v Kladně (1941 – 1943), pražského Intimního divadla (1943 – 1944), Městských divadel pražských (Vinohradské divadlo; 1944 – 1945). Po osvobození si zahrála v novém Burianově divadle D 46 (1945 – 1946), divadle Československého filmu, Divadle státního filmu a nakonec v Realistickém divadle na Smíchově (1951 – odchod na odpočinek v roce 1989).
Zezačátku na divadelních scénách ztvárňovala mladé a temperamentní dívky, často naivní („Hrátky s čertem“, „Strakonický dudák“, „Mirandolina“ či „Loupežník“). Již brzo dozrála k charakterním rolím mladých a dozrávajících hrdinek („Višňový sad“, „Othello“, „O myších a lidech“, „Komedie o umučení“, „Možná je na střeše kůň“, „Hodina lásky“ a další). Charakteristika jejího herectví byla zejména v hlubokém vnitřním prožitku a emocionálním projevu. K lepšímu vyjádření charakteru postavy používala různé výrazové a mimické prostředky (např. správná intonace, práce s gesty a pečlivé držení těla). Jana Dítětová byla dvakrát vdaná: nejdříve za filmového režiséra a scénáristu Vladimíra Vlčka (1919 – 19??), a podruhé za herce Josefa Vinkláře (*1930). S ním měla syna výtvarníka Jakuba Vinkláře (*1955).
Na divadelních prknech si ji jako šestnáctileté všiml režisér Miroslav Cikán a svěřil ji hlavní roli dcery starého drožkáře (představoval ho Jindřich Plachta) Boženky Šourkové v komedii KAREL A JÁ (1942). Do konce války vytvářela různé mladé, krásné a naivní dívky (ŠŤASTNOU CESTU, U PĚTI VEVEREK, JARNÍ PÍSEŇ, PRSTÝNEK a nedokončené filmy PŘEDTUCHA, Z RŮŽE KVÍTEK a BLUDNÁ POUŤ).
V polovině čtyřicátých let se objevila po boku svého kolegy Zdeňka Dítěte v milovnických dvojicích (Robert a Baruška v PRSTÝNKU, zubař Vaněček a Květa Fabiánová v POLIBKU ZE STADIONU). Díky tomu si diváci chybně mysleli, že jsou oba umělci v příbuzenském vztahu (bratr a sestra či muž a žena). Byla to však jen náhodná shoda jmen. V další letech vytvářela Dítětová další role mladých dívek: Věra Budínová (NIKDO NIC NEVÍ), Eliška (DIVÁ BÁRA), Marie (ZOCELENÍ), Lída (BYLO TO V MÁJI), mladá Pavlátová (DOVOLENÁ S ANDĚLEM), Máňa (ANNA PROLETÁŘKA), Hanči (PSOHLAVCI), Tonka (MÁJOVÉ HVĚZDY) a plno dalších. Film však nikdy celkově nevyužil její dramatické a herecké umění.
Na začátku šedesátých let se odmlčela a na plátna kin se vrátila až v roce 1968 životní rolí rozhlasové novinářky Heleny Zemánkové v dramatu Jaromila Jireše podle Kunderova známého románu ŽERT. Film byl však brzy zakázán a na Janu Dítětovou do konce života čekaly již malé a okrajové role ve filmech NÁVRATY (Kunešová), DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ (zdravotní sestra Žofka Šimonová), CUKROVÁ BOUDA (Hartwicková), BABIČKY DOBÍJEJTE PŘESNĚ! (robot – babička Carmen), PRODLOUŽENÝ ČAS (Fořtová), S ČERTY NEJSOU ŽERTY (dobrosrdečná babička mlynáře Máchala). Naposledy se na filmovém pásu objevila jako vrátná v dramatu OPERACE MÉ DCERY (1986).
Jana Dítětová často účinkovala v rozhlase, dabingu a hojně v televizi (ve filmech KONEC VELKÉ EPOCHY, KRÁLOVSKÉ USÍNÁNÍ, JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU, JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY, CUKRÁRNA, PŘÍPAD PLATFUS, NADĚJE MÁ HLUBOKÉ DNO aj. a seriálech RODINA BLÁHOVA, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA a ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA ad.).
Za roli ve filmu ZOCELENÍ (1950) získala v roce 1951 Dítětová Státní cenu za herecký výkon a v roce 1967 titul Zasloužilé umělkyně. O jejích životních trampotách napsal její syn Jakub Vinklář knížku „Jana Dítětová – vzpomínky z lásky“ (vyšla v roce 1998). Jana Dítětová zemřela v osamocení 9. listopadu 1991 v Praze ve věku šedesáti pěti let.